V tomto řídícím stylu nastává již velká změna v činnosti učitele i žáků. Učitel vedle činnosti, která byla typická pro styl úkolový, avšak nepracuje s žákem cvičícím, ale pouze s pozorovatelem, který by měl dokázat odpovědět, co pozoruje, určit chyby v provádění, pochvalu spolužáka, odhalovat kvalitu a přesnost, zastupovat roli učitele, sociálnímu cítění.

Předpokládá se, že bude provádět zadaný úkol v neustálé kontrole pozorovatele, a s učitelem komunikuje pouze pozorovatel nikoli cvičící, bude se učit pozorovat pohybovou dovednost, vytvářet si představu o správné provedení částí i celku cvičení.

Pozorovatelská role žáka bude možností

  • učení se verbální komunikaci
  • hledání chyb v pohybovém projevu spolužáka
  • nápravy chyb
  • vyvarování se stejných chyb při provádění vlastního cvičení pro výměně rolí.

Reciproční styl nachází uplatnění obzvláště v početných třídách s omezeným vybavením, ale jeho využití je vhodné v různých tělovýchovných disciplínách. Žáci by měli znát techniku provádění cviku, který budou hodnotit a pozorovat.

U mladších žáků je vhodné doporučit prvky pro kontrolování, neboť ještě nedokáží hodnotit celý průběh pohybu. Je vhodné též využití „úkolových karet“ s vyznačenými body často se vyskytujících chyb. 

 

Příklad využití tohoto stylu při výuce TV na 1. stupni ZŠ

(Diplomová práce RŮTOVÁ 2006)

Atletika: zdokonalování hodu jednoruč vrchem do dálky z místa

Návrh

Žáci nejprve nacvičovali samostatně na povel učitele v řadách, tedy byl použit didaktický řídící styl příkazový. Důležité bylo pochopit techniku a pravidla bezpečnosti při hodu do dálky. Žáci měli možnost volby druhu míčku. Další hodinu jsme již přešli na DŘS se vzájemným hodnocením. Žáci se dle vlastní volby rozdělili do dvojic. Jeden žák prováděl opakovaně hod do dálky z místa a druhý jej pozoroval, hodnotil a opravoval. Po dokončení si žáci své role vyměnili. Hodnocení bylo zaměřeno u žáků 2. třídy na správný postoj (P ruka L noha) a pohyb při hodu.

Realizace

Po rozdělení do dvojic se žáci domluvili, jak bude jejich cvičení probíhat. Někteří si své role měnili po každém hodu, jiní zas většinou po třech hodech. Učitel jim do rozhodování nemusel zasahovat, naslouchal a pokládal dotazy pouze hodnotícímu žáku, nemluvil na cvičícího. U dominantnějších žáků, kteří svou jistotou často špatně pochopí správnou techniku, se často objevovalo hrubší sdělování informací cvičícímu, či dokonce fyzická oprava do nesprávné polohy. V tu chvíli byl nutný zásah učitele, ale opět pouze s pozorovatelem. V závěru cvičení se jen málo žákům nedařilo kvalitní provedení tohoto cviku.