Tento styl oproti všem čtyřem předcházejícím skýtá možnost rozhodování žáka o obtížnosti učitelem zadaného úkolu. Kdežto předešlé styly vyžadovali plnění, kdy o obtížnosti rozhodoval učitel. Dochází tedy k přesunu zodpovědnosti a rozhodování z učitele na žáka. Pokud žákem volené podmínky nevyhovují, může se sám rozhodnout, jak a na jaké úrovni bude v dané činnosti pokračovat, zda zvolí opakování a tím tedy zdokonalování ve stejné úrovni obtížnosti, nebo zda si stanoví plnění obtížnější či jednodušší úrovně pohybové dovednosti.

Žák získává možnost rozhodování sám o sobě a uvědomuje si svou důležitou podstatu ve vyučovacím procesu. Učitel sice volí učivo, navrhuje nabídku možností, ale je jen na žákovi zda ji využije.

Styl je vhodný v mnohých pohybových činnostech a je vyhovující pro mentální zralost žáků 1. stupně.

Žák může sám rozhodnout

  • o úrovni obtížnosti pohybové dovednosti nebo činnosti
  • při zdokonalování např. o výši nářadí, vzdálenosti rozběhu, vzdálenosti a velikosti cíle při hodu apod.
  • o svých možnostech k plnění pohybového úkolu
  • o své úspěšnosti a sebehodnocení

 

Příklad využití tohoto stylu při výuce TV na 1. stupni ZŠ

(Diplomová práce RŮTOVÁ 2006)

Pohybové hry a netradiční pohybové činnosti: dobrodružná překážková dráha

Návrh

Návrhem činnost bude vytvoření překážkové dráhy s mnohačetnými pohybovými dovednostmi, tak aby se žáci mohli všestranně rozvíjet a realizovat. Nabídkou bude vytvoření představ pro dráhu (např. cesta džunglí s různými nástrahami), na které se budou podílet sami žáci. Dále možnost volby obtížnosti, výšky nářadí, počet opakování a možnost zvyšování úspěšnosti.

Realizace

Hned na začátku bylo nutné žákům vysvětlit pravidla bezpečnosti a nepřeceňování svých sil. Po té jsme si pojmenovali dle fantazie jednotlivá stanoviště jako prvky džungle, z žáků se rázem stala zvířátka př. u skoku klokan, u žebřin opice apod. a vydali se na cestu. Cílem bylo maximální využití nabídky a své poctivosti při plnění úkolů díky možnosti volby úrovně výkonu, ne obcházení překážek a využívání jenom těch, které jim jsou příjemné. Pozorováním jsme zjistili, že většina dětí nabídku naprosto uvítala a plně ji ve svůj prospěch využila. Byli hrdí, že dokázali cestu zdolat celou, nezáleželo na pořadí a vůbec se necítili méněcenně, že ji nedokázali ve stejné obtížnosti jako někteří spolužáci. Ale hrdě mohli vyslovit: „Dokázali jsme to“.