Jedná se o styl, kterým často bývá příkazové řízení doplňováno a umožňuje tedy podmínky pro vytvoření nových vztahů mezi učitelem a žákem, vzájemně mezi žáky a požadovanými činnostmi. Nové vztahy vznikají díky přenesení některých rozhodnutí z pozice učitele na žáka, který se tak podílí na řídící činnosti. Může to být v závislosti na rozmístění v prostoru, udávání tempa, rytmu cvičení, zahájení cvičení, intervalu mezi činnostmi. Je zde vytvořen také prostor pro otázky žáka, které dokáží odstranit nepochopení a předejdou tak nesprávnému provedení cvičebního úkonu.

            Samostatné plnění úkolu přispívá k lepším vlastním opravám, vnímání ostatních spolužáků, zpětné informace, povzbuzení, možnost porovnávání s druhými a vlastní získávání pocitu, že může sám něco ovlivnit. Je očekáváno, že žák změnu v rozhodování pochopí, je však důležité jej na změnu upozornit. Sám po dokončení cvičení bude přicházet na potřebu opakování výkonu bez donucování, ale protože sám chce. Učitel bude podávat zpětné informace, korekce, prochází mezi žáky. Získává větší volnost k výchovnému působení. Žák ztrácí závislost na učiteli, sám získává zkušenosti vlastní praxí, nebude tedy srovnáván s ostatními žáky, naučí se respektovat odlišnosti ve výkonu svých spolužáků.

            Tento styl se od příkazového liší ve využití času, po pokynu učitele žák má možnost volby času, začátku a využitelnosti prostoru. Často okamžitě zjistí, který žák se schová, aby nebyl viděn. Většinou jde o žáky, kteří jsou pohybově méně nadaní nebo naopak ti, kteří mají sklon ke kázeňskému narušování vyučovací jednotky. Vhodnost tohoto didaktického stylu se projevuje díky volbě úkolu žákem ve větším zaujetí, než když dostane příkaz k plnění od učitele.

            Využití tohoto didaktického stylu je možné velmi často u různých tělovýchovných disciplín a různých částech vyučovací jednotky. Je vhodné využití tzv. „úkolových karet“ pro individuální, ale obzvlášť pro skupinovou činnost. Činnosti mohou být různé, od rozcvičení, přes hlavní část až k části závěrečné a nejsou náročné pro zajištění bezpečnosti. Vznikají podmínky pro silnější výchovné působení na žáka a získávání pocitu, že může sám něco ovlivňovat.

 

Příklad využití tohoto stylu v TV na 1. stupni

(Diplomová práce RŮTOVÁ 2006)

Gymnastika: zábavné cvičení s kotouly vpřed

Učitel rozdá do skupiny předem připravené úkolové karty, na kterých budou stručně a srozumitelně napsány úkoly, které budou žáci ve skupinách samostatně plnit. Pro toto cvičení jsme připravili pro 4. třídu s 18 žáky, které jsme rozdělili do skupin po 6 cvičencích. Každá skupina měla jiné zadání úkolů na kartách. Po splnění zadaného úkolu si skupiny karty vymění.

Úkolová karta č. 1

  1. Z nářaďovny si přineste 2 žíněnky a připravte si je podélně k žebřinám.
  2. Zopakujte si správné provedení kotoulu vpřed.
  3. Hlavní úkol: pokuste se provést 3 kotouly vpřed na co nejkratší vzdálenost. Výkon si můžete označit nálepkou a pokusit se jej   zdokonalovat.

 

Úkolová karta č. 2

  1. Z nářaďovny si přineste 2 žíněnky a umístěte je na opačnou stranu tělocvičny od žebřin.
  2. Zopakujte se každý kotoul vpřed a zaměřte se na jeho bezchybné provedení.
  3. Hlavní úkol: pokuste se o provedení 3 kotoulů vpřed na co nejdelší vzdálenost. Každý výkon si pro srovnání můžete označit nálepkou a pokusit se výkon zdokonalit.

 

Úkolová karta č. 3

  1. Z nářaďovny si opatrně přineste 3 vrchní díly švédské bedny a 3 žíněnky. Rozestavte je uprostřed tělocvičny tak, aby byly žíněnky podélně boků i za švédskou bednou.
  2. Nejprve si vyzkoušejte kotoul vpřed na bočních žíněnkách.
  3. Hlavní úkol: s dopomocí svého spolužáka proveďte 1 kotoul vpřed na snížené švédské bedně.