Tři nejpoužívanější komunikační struktury

  • Historicky nejstarší je individuální vyučování, založené na osobním kontaktu učitele a žáka, na přímé mezilidské komunikaci. Jeden učitel se věnuje jednomu žákovi, ať už je žák s učitelem sám nebo v místnosti nezávisle na něm pracuje vedle sebe několik dalších žáků. Využívá např. při práci s handicapovaným žákem, s pohybově nadanými nebo naopak méně  nadanými žáky.
  • Individualizované vyučování, při němž se učitel věnuje některým žákům (oprava chyb, zadávání individuálních pohybových úkolů apod.) na pozadí hromadného nebo skupinového vyučování. 
  • Individualizované vyučování bez osobního kontaktu s živým učitelem. Např. pomocí úkolové karty či při programované výuce.