Z didaktického hlediska považujeme v senzomotorickém učení za významné tyto činitele:       

  1. motivaci 
  2. schopnosti
  3. stimulaci
  4. percepci PD
  5. motorickou reakci a její korekci
  6. zpevňování
  7. retenci 
  8. integraci a transfer
  9.   

  

       

 

1.   M   otivace

Základní předpoklad pro efektivní vyučovací proces. Základním motivačním elementem jsou potřeby - oganické (mají biologický základ), anorganické (sociogenní)

Potřeba pohybu – potřeba vrozená, organická, která má v průběhu vývoje různou intenzitu (v ml. školním věku je velmi silná), věkem se snižuje. Průběh motorického učení usnadňuje.

Potřeba odpočinku – organická potřeba, působí na průběh MU tlumivě.

Potřeba změny a opakování– organická potřeba, v různých úsecích motorického učení činitel facilitační – zrychlující, někdy jako faktor inhibiční (zpomalující).

Potřeba bezpečí, uznání, seberealizace apod. – potřeby anorganické, sociogenního charakteru – sehrávají v procesu MU důležitou roli.

 

Motivy

Motiv vzniká vždy jako výsledek působení potřeby. Hovoříme o vnitřní potřebě, která se na popud vnějšího prostředí realizuje. Např. žákovi nestačí 2 hod. TV ve škole. Má vnitřní potřebu cvičit více. Má – li příležitost – kroužek TV, oddíl – realizuje svou potřebu.

Zájmy

Motivační struktury konkrétní povahy. Jestliže se žáci učí se zájmem má SMU vyšší kvalitu a trvanlivost (těší se na TV).

Jestliže je žák přinucen rodiči, učiteli vykonávat činnost, o kterou nemá zájem – hovoříme o negativní motivaci – tlumivá složka v MU.      

 

 

2.      S chopnosti

V průběhu motorického učení hrají důležitou roli schopnosti:

  • pohybové
  • senzomotorické
  • intelektové
  • sociální

 

Pohybové schopnosti

Pro realizaci pohybových dovedností je třeba určitá úroveň PS (např. při nízké úrovni síly břišního svalstva a paží nelze provést výmyk). Požadavek na určitý rozvoj PS před nácvikem PD není vždy stejný. Např. SH a sportovní gymnastika (nároky na silové schopnosti).

Mezi PS a PD existují těsné i volnější závislosti – zohlednit při výběru průpravná a posilovací cvičení.

Senzomotorické schopnosti

Vztahují se k vnímání, pohybovým projevům člověka i jejich vzájemné koordinaci. Uplatňují se především v nácviku pohybu.

Intelektové schopnosti

Pohybový intelekt, rychlá řešení vzniklých situací, nová řešení. Vztah mezi obecnou inteligencí a pohybovým intelektem nebyl dosud spolehlivě prokázán.

Sociální schopnosti

Působí příznivě v citlivosti, vnímavosti a komunikaci – vztahy mezi jedinci, v družstvu, třídě.

 

 

3. Stimulace

Zahrnuje další dynamické procesy: emoce a vůli

Emoce hrají závažnou roli v psychice žáka, v hodnocení sebe samotného i okolního dění v nácviku. Vliv kvality emocí na průběh MU je složitý. Jen velmi obecně lze říci, že emoce asténické (např. strach, smutek) budou působit tlumivě a emoce sténické (např. radost, hněv) budivě na průběh MU.

Vůle hraje důležitou roli pak při překonávání vzniklých překážek a sebeovládání. Volní procesy mají úzký vztah k aspiracím – schopnosti stanovit si optimální cíle v učení, jejichž splnění je spjato se soustavným překonáváním překážek endogenního (únava, bolest, monotónnost aj.) i exogenního charakteru (rušivé prostředí, materiální podmínky atd.).

Účinný stimulační vliv na SMU má skupina (třída) – ve skupině se žáci učí lépe a rychleji.  

 

 

4.   Percepce a prezentace úkolu

Percepce - vytvoření představy o PD.

Prezentace – jakým způsobem vytvoříme představu o PD. Představa musí být co nejpřesnější. K dokonalému pochopení dovednosti je zapotřebí, aby byla zapojena poznávací a myšlenková činnost žáka – kognitivní procesy.

V žádném případě by neměla být prezentace PD žáky chápána neurčitě, jenom jako nějaký pohyb, který je třeba napodobit. Žák musí o povaze pohybu přemýšlet. Čím je pohybový úkol složitější, tím je vytvoření správné pohybové představy obtížnější.

 

5. Motorická reakce a její korekce

Realizace pohybové představy – pohybové zvládnutí dovednosti. Jedním z hlavním předpokladů správného provedení je regulace pohybu – důležitým činitelem jsou zpětné vazby – vnější a vnitřní.

 

Vnější zpětná vazba (informace předává učitel) zajišťuje korekci v prvních pokusech, současně se jí doplňuje pohybová představa žáka. Dosavadní teoretická představa se konkretizuje v časoprostorové vztahy mezi dílčími pohybovými články – tuto regulaci si uvědomujeme. Dominantní roli ve vnějším zpětnovazebném okruhu hraje zrak.

Vlivem několikanásobného opakování dochází k vytvoření vnitřního zpětnovazebného okruhu, který začne přebírat rozhodující roli v regulaci pohybu – pohybová dovednost se stabilizuje – tuto regulaci si již zcela neuvědomujeme.

Pouze správné, bezchybné opakování vede kvalitní vnitřní regulaci ke správné PD.  zautomatizované chybné provedení, nepřesná představa pohybu vedou chybnému osvojení PD. Přeučování PD je podstatně obtížnější než tvorba PD nové.

 

Činnost učitele – zpětnovazební informace

Učitel provádí zásahy především do vnějšího okruhu regulace pohybu žáka – důsledností v opravování chybného provedení, upřesňování pohybové představy, korekcí hrubých chyb, metodické pokyny jak chybu odstranit.

Korekce – opravování chyb:

Verbální  - korekce průběžná – v průběhu cviku

                 - korekce výsledková – po skončení cviku

Taktilní    - metoda pasivního pohybu

 

Žák získává o kvalitě svého pohybu dvojí informaci:

- vlastní – na základě svých smyslů (zpětná vazba)

- zprostředkovanou – podává učitel

Žák informaci od učitele myšlenkově zpracovává, srovnává ji se svou vlastní a provádí v pohybu nezbytné korekce – v počátečních fázích musí žák přemýšlet – učitel pozorně sleduje první pokusy žáků.

 

Předvídání chyb – metodické postupy jak chyby odstraňovat.  

 

6.  Zpevňování

 

Zpevňování - udržení učebního procesu ve vhodné úrovni – zamezení monotónnosti, stereotypnosti při opakování. Využíváme různé tradiční i netradiční náčiní, různé formy práce, postupy, metody atd.

Pohybové dovednosti, které nacvičujeme ve více vyučovacích jednotkách (VJ) rozvrhnout časově tak, aby přestávky mezi jednotlivými VJ nevedly k zapomínání. V počátečních etapách nácviku opakovat častěji.

 

7. Retence

Uchování si v paměti naučené dovednosti, jejich aktivní použití v životních situacích. Pohybové dovednosti se pamatují lépe než vědomosti verbální. Dobře naučená PD se zapomíná pomaleji (křivka zapomínání) .

Pamětní útlumy:

  • Retroaktivní útlum – dochází k němu, když bezprostředně po učení jedné PD následuje nácvik PD druhé.
  • Proaktivní útlum – nácvik druhé dovednosti je rušen výsledky naučené PD první.
  • Asociativní útlum – žák je veden k tomu, aby v určité situaci uplatnil naučenou PD – vytvoří se asociační spoj, který zabraňuje uplatnění jiné dovednosti v této situaci. Např. herní situace, sestavy v SG apod.  

 

8.   Integrace a transfer

Integrace – spojování, slučování. Naučené izolované PD integrujeme do spojitých celků, které by měly přinést větší efekt učení.

Např. herní dovednost a hra se zjednodušenými pravidly, akrobat. prvky a gymnastické sestavy.

 

Transfer – přenos jedné PD k zvládnutí jiné PD.

Např.   driblink v košíkové a driblink v házené

            kotoul vpřed, vzad a úpoly, převaly

Využití poznatků integrace a transferu při plánování. Učitel ukončí nácvik až tehdy, když je dosaženo stanovených cílů. Někdy dokonalé zvládnutí méně znamená více.