Imitační

Instrukční

Zpětnovazební

Problémové

Ideomotorické 


 

Imitační

 

Nejrozšířenější, používá se při osvojování jednoduchých pohybů, zvláště u dětí. Jedinci se s novými pohyby seznamují pozorováním, napodobují je v celé jejich struktuře, včetně rytmu = učení nápodobou. Důležité je vytvoření správné představy pomocí co nejpřesnější ukázky. Osvojená pohybová dovednost se zdokonaluje mnohonásobným opakováním.     

 

Instrukční

   

  

Velmi často se používá v tělovýchovné a sportovní praxi. Spočívá ve slovní instrukci. Slovní instrukcí se vytváří představa nacvičované dovednosti. Je třeba charakter, obsah a formu výkladu přizpůsobit věku, vyspělosti cvičenců a také obtížnosti a složitosti dovednosti.  Instrukce (verbální) se v průběhu praktických pokusů cvičenců mění. Přitom je nutné věnovat zvýšenou pozornost odstraňování chyb. Instrukční učení vede ke zpřesňování představy, k rozvoji spolupráce senzoriky s myšlením, což se projevuje hlubším pochopením struktury pohybových dovedností.

 

Při výuce TV na 1. stupni ZŠ nejčastěji využíváme kombinaci instrukčního a imitačního učení – přesná ukázka je současně doplněna slovním popisem.     

 

   Zpětnovazební

 

 

Má svůj základ v metodě pokusu a omylu, kdy se cvičenec dozví výsledek po skončení pokusu a to většinou od pedagoga. Systematickým využíváním zpětnovazebních informací se proces učení nejen urychluje, ale i zkvalitňuje. Je to způsobeno sumací informací vnějších (od pedagoga) a vnitřních (kinestetických), které umožňují cvičenci okamžitě zhodnotit výsledky jeho pokusu a učinit příslušné korekce. Zpětnovazební informace mohou být získány pomocí videozáznamu, což se využívá především ve sportovní praxi.

 

Tři druhy zpětné vazby

  • cvičenec sám sobě dává zpětnou vazbu na základě kinestetického vnímání – nejdelší proces učení
  • zpětnou vazbu dává  jiná osoba – neodborník (kamarád, rodič)
  • zpětnou vazbu dává  jiná osoba – odborník, expert (učitel TV, trenér, cvičitel) –  odborník odhalí chybu, zjistí příčinu a hned zadá průpravnou činnost na odstranění chybného provedení – nejrychlejší proces senzomotorického učení.    

 

 

  Problémové

 

Patří k nejnáročnějším druhům učení. Jeho podstatou je hledání nejúčinnějšího řešení zadaného úkolu. Na 1. stupni obtížněji realizovatelné, využíváme u jednoduchých pohybových dovedností (např. překonání překážky – švédské bedny, nalezení trasy na dětské horolezecké stěně nebo žebřinách s vyznačenými body atd.).

 

 

Ideomotorické

Je doplňující formou všech uvedených učení. Jeho podstata spočívá v tom, že mechanismus neurofyziologické struktury v centrálním nervovém systému může být drážděn nejen aktivním pohybem, ale také jeho představou. Aktivní vybavování představy pohybové dovednosti vede k aktivaci příslušných pohybových struktur, k jejich zpevňování, což je určitým tréninkem bez užití aktivního pohybu.