Diagnostika je stálou součástí výchovně vzdělávacího procesu a současně činnosti učitele. Má zpětnovazební charakter a je zdrojem informací jak pro žáka (v procesu senzomotorického učení, motivace apod.), tak i pro učitele (zjištění úrovně, podklady pro plánování apod.).

 

Nejčastěji používanými diagnostickými metodami v tělesné výchově jsou

Testy – standartizované nebo nestandartizované ke zjištění úrovně pohybových schopností a dovedností.

Pozorování – využívá se nejčastěji při diagnostice pohybových dovedností. Určení kritérií, podle kterých je pozorování prováděno, umožní vyšší objektivnost této metody (např. diagnostika přeskoku přes kozu roznožkou – určit klíčová místa v provedení pohybu a na ta se při pozorování zaměřit a ohodnotit je).

 

Využití diagnostických metod

Vstupní diagnostika – zjištění úrovně pohybových schopností a dovedností, vědomostí na začátku období (školního roku, tematického celku apod.)

Průběžná diagnostika – prověření průběhu senzomotorického učení, úrovně pohybových schopností. Slouží jako podklad k dalšímu plánování učiva.

Finální (výstupní) diagnostika - zjištění úrovně pohybových schopností a dovedností, vědomostí, tentokráte na konci období.