Fixační metody se používají v průběhu zdokonalování a upevňování učiva.

 

Při jejich vhodném zařazení dochází především k

  • odstraňování chyb v provedení pohybů
  • odstraňování nežádoucích souhybů
  • zpřesnění struktury pohybu
  • zlepšení kinestetické kontroly

 

Používané fixační metody

Metoda pohybového úkolu – časté zařazování pohybových činností ve stálých (1. a 2. fáze senzomotorického učení) i proměnlivých podmínkách (3. fáze senzomotorického učení).

Metoda pasivního pohybu – žáka, který provádí chybně pohybovou dovednost a selhaly již předchozí metody, je možné pohybem „provést“. Například: žák míč nehází, ale neustále vrhá. Učitel uchopí jeho paži a provede jej správně pohybem při hodu jednoruč vrchem, po té žák provede pohyb samostatně. Dojde k zpřesnění struktury pohybu, zlepšení kinestetického vnímání.

Metoda pohybového kontrastu – tato metoda je založena na kontrastu správného a chybného provedení. Při využití této metody je vhodná nejprve ukázka správná, potom chybná a nakonec opět správná. Používá se převážně k odstranění chyby nebo souboru chyb v provedení pohybové dovednosti u jednotlivce i několika žáků či celé třídy.